Dno

Nástroje

Klavír zní tlumeně
jakoby jej zapomněli
ve vedlejší místnosti
Nástroje se rozkládají
Cuky dohrávají na zemi
nátrubky v kapsách
Zdi stepují
Hlediště tleská závěrkami
které si pamatují okamžiky
Nic víc

Venku svítí slunce

Otisky

Nikdy jsem se nenaučil psát
všema deseti
Raději se dívám
pod špičky svých prstů
a slova
jež nesou jejich otisk
jsou pak víc taková
jaká je chci mít

Jedno

Orchestr je rozladěný
ale v publiku je tma
takže je to jedno

Vaření

Píšu ti
a ty mi vysvětluješ
že nechápeš, co lidi baví
na vaření

Sebralas všechnu zeleninu
dalas ji do hrnce
a zkoušíš
zda z ní nevznikne něco chutného
Jenže čočka se připaluje

Píšu ti
že za to můžu já
protože tě rozptyluju
Ale ty tvrdíš,
že by se to stalo
tak jako tak

Dormance

Pán se sluchátky
oděný ve vlasech
které v noci nespaly
čeká na zastávce
Cukají mu koutky
a ty víš
že to nevydrží
Jeho první taneční
kroky jsou nesmělé
Melodii vybroukává
zcela falešně
Stejně mu pošleš úsměv
a on si tě všimne
a přestane

Ostrov

V davu kroků
ostrov mrtvého
holuba
Vítr z jeho těla
trhá peří
Teď jej lidé míjejí
Předtím ho ale asi ušlapali

Ulice

Ulice roste do nebe
jako obratle
zablokované páteře
Auta
zleva
auta
zprava
Strnulost a tonus
po kterém tančí déšť
Takže neslyšíš
jak tě pomlouvají
okna

Nádraží

Lidé
Spousta lidí
Chaos a maso
Nemáte ňáký drobný?
zeptají se tě alkohol, cigarety a moč
Šmátrání
Cinkání
Tramvaj vyrazí kupředu
Nemáš
Lžeš
Elektřina hučí
Remíza asi na tři mrknutí oka
Pak pochopí
a odejde svou smůlu zkusit někam jinam
Dvacku pustíš zpět do kapsy

Stěhování

Skříně posunu ode zdí
gauč víc do středu místnosti
televizi sesadím ze stolku
a odžíznu od elektriky
křesla vyrovnám do pravých úhlů
prázdná místa podepřu sloupy z knih
a nechám je protínat prostor
v němž se nic nedotýká
ale zároveň je vše tak blízko sebe
že se mezi tím nedá projít

Posadím se na gauč
a začnu hledat
cestu ven

Zaklekni

Zaklekni kohouta
chytni ho za hlavu
podřež mu krk
Utíkej

Bude sebou mlátit
bude chrčet
poslední kokrhání
bude bublat
paniku

Nechej ho vykrvácet
umřít
v mazlavém tichu

Ale ty hlavně utíkej
ať se nezašpiníš

Kočky

Jednoho dne
všechny kočky
které sleduješ na internetu
umřou
A tvá zeď
bude nejdřív smutná
a potom prázdná

Inzerát

Prodám:
křeslo
lampu
postel
knihy
Poznámka
po dědovi

Spolehlivá

Jemně ji chytí
za ruku
a zahledí se jí do očí
Stejně jako tehdy
když ještě ani jeden pořádně nevěděli
a nesnažili se ani tušit
Když kompromis bodal
jako roztříštěné sklo
a řezal
jako sešité jehly
A cesta ubíhala
jedině kupředu
protože vrátit se zpět
by znamenalo uznat chybu
Jako tehdy
když celé noci nepřemýšlel
zda by vedle něj
dokázala jít
ale jestli by tančila
nebo kulhala.

Stále to tam je.

Stojatá

Šustění papírů. Fotky. Rámy.

A chlad.

Psací stroj datluje osud.

Jako by se nic nedělo.

A neděje.

Komunikační

Každý den zavírám okna
chatů
jako bych zhasínal
životy.