Na dně je hezky...

Na dně je hezky... Na dně je malé jezírko temné jak nejzazší zákoutí lidské duše. Topím se v něm, skrz jeho hlubiny do mě proniká chlad... Občas, když se mi z něj podaří na malou chvilku vynořit a nadechnout se, píšu.

Posts tagged poezie

Skřetová

On snad střepy ze skla
do krku si vráží
a jeho oči supa
jsou na věčné stráži
utopené ve zvětšujících popelnících
promlouvá hlasem z pekla
vzbuzujícím smích

Večeřová

Obalené masem
Svržené do vroucích pekel
O život bojují
ječivým hlasem

V žáru, co škvaří maso na troud
Ve spárech bezohlednosti
Spálených paznehtů puch
zažírá se
do morku kostí

A pak v místnosti
Jejíž okna řežou svět
žiletkami prachu
Kde do pavučin věků
chytají se sny

Morda plná slin
a červavých plomb
vtlačených do sklovin
Uhryzne nit smrtí utkanou
a tak skončí jejich dny